Když chci zhubnout, nesmím jíst. Omyl!

Hubnutí

Mýty a fakta o hubnutí – kapitola první

Člověk, který nejí dostatečně dlouhou dobu, skutečně zhubne – pokud ovšem dodržuje opravdu drastickou dietu. Je to ovšem provázeno větším či menším rozvratem metabolismu. Představme si zdravou dospělou ženu, která vede normální aktivní život. Jednoho dne se rozhodne, že rychle zhubne a přestane jíst plnohodnotnou stravu.

Ráno si dá kávu, v poledne schroustá půl hlávky salátu a večer, aby zapomněla na hlad, dá si plátek sýra, jeden grapefruit a půjde dřív spát. Ráno se probudí, hlad má jako vlk a ošidí žaludek opět kávou. Celé dopoledne nejen, že má ukrutný hlad (ale nemusí jí to trápit, vždyť hlad je kámoš – znamená to přece, že tělo spaluje vlastní zásoby), ale také se cítí slabá a nemá sílu zvládat své obvyklé pracovní povinnosti. Navíc jí to moc nemyslí, protože mozkovým buňkám začíná chybět glukóza. V poledne se vrhne na druhou polovinu salátu jako tygr, ale ošizení žaludku se nekoná a navíc po té půlce by nejraději slupla dva rohlíky a zajedla je tabulkou čokolády. Odpoledne už hlady nevidí – znáte ten pocit – snědla bych koně…, sotva dojde domů a s úlevou se sesune do křesla, kde zůstane až do večera. Je vám to povědomé?

Ve chvíli, kdy tělo zužitkuje veškerou energii v podobě potravy, kterou jsme mu dodali, začne požadovat další. Jestliže ji nedostane, pocit hladu se stupňuje, aby vás donutilo doplnit zásoby. Když to neuděláte, poradí si samo. Začne spalovat vlastní zdroje – ale ouha! Tělo je lenoch, nechce se mu vydávat spousta energie na štěpení tuku a tak první, co je na řadě při hladovění, jsou snadno štěpitelné zásoby energie – cukry. První na řadě je glykogen – spousta je ho uložena v játrech, jeho štěpením dokáže tělo získat velké množství glukózy. Glukóza je nejsnáze dosažitelný zdroj energie pro naše tělo. Pro mozkové buňky je to dokonce jediný využitelný zdroj energie a tělo se vždycky snaží přednostně krmit mozkové buňky. Mozek je naše centrála, bez něj nefunguje v těle vůbec nic. Nezávisle na našem vědomí řídí práci svalů, ovlivňuje činnost vnitřních orgánů, díky němu dýcháme, bije nám srdce, trávíme, chodíme… Jestliže ani po spotřebování jaterního glykogenu tělu nedodáme to, co požaduje, pustí se do dalších zásob glykogenu ve svalech a my cítíme slabost – dříve jsme chodili cvičit, ale teď při té hladovce máme problém vyjít schody. Poté přijdou na řadu bílkoviny svalů a až naposled zásoby podkožního tuku. Štěpit tuky je totiž samo o sobě dost energeticky náročné.

Proto při hladovění nám ubývá svalová hmota rychleji než tuk. Propadnou se tváře, zmenší prsa a ten zadek a břicho jdou téměř poslední.  Pozor! Toto vše se týká delšího hladovění. Občasný jednodenní půst nám naopak prospěje – pročistíme si tělo i mozek, druhý den budeme mít spoustu energie – ale to už jíme normálně (rozumně).

Proto – chcete-li opravdu mít štíhlé a pohledné tělo, nehladovte! Jezte pětkrát denně a upravte si jídelníček. Jak, to si povíme někdy příště.